žIlEtKA
Nemohl se strefit klíčem do zámku, po krátkém zápolení se mu to však povedlo a odemkl. Dveře za sebou prudce přibouchl, padl na zem a snažil se dýchat. Dýchal však přerývaně a v očích se mu třpytily slzy. Chvilku přemýšlel a začal si uvědomovat všechna fakta. Najednou se vymrštil ze studené podlahy, chvíli stál, a pak se rozběhl do pokoje. Hodil bundu na postel a ihned se vrhl k psacímu stolu. Jednal spontánně, nepřemýšlel. Vytáhl ze šuplíku malou krabičku a šuplík zlostí zarazil zpět do stolu. Sedl si na postel, po tváři mu stékaly slzy a zíral na bílou krabičku. Vybavoval si všechny své myšlenky, i když málokterým myšlenkám rozuměl. Rozhodl se. Vytáhl z krabičky žiletku, jež byla úhledně zabalena do voskového papíru. Snažil se papírek rychle odstranit, ale roztřesené ruce to dokázali jen stěží. Do očí mu blýskl odlesk slunce od žiletky. Chvíli se na ní jen tak díval. Pak si vyhrnul oba rukávy, přiložil žiletku k levému zápěstí, zaťal ruku v pěst a táhl. Bolest nevnímal. Z ruky mu začala prýštit krev, snažil se žiletku uchopit i do levé ruky, aby si prořízl i pravé zápěstí, ale nedokázal ovládat prsty, měl přeřezané šlachy, táhl příliš hluboko. Z posledních sil však uchopil žiletku mezi palec a prsteníček - jediné dva prsty, které dokázal ještě ovládat. Koukal se na prýštící krev, přesto táhl žiletkou i přes druhé zápěstí. Upustil žiletku na zem, seděl a zíral na krev, která mu z rukou stékala na oblečení, postel a koberec. Mysl byla stále chladnější. Už nedýchal přerývaně, dýchal naprosto klidně. Začal přemýšlet, uvědomil si, že nejspíš zemře. Zaplavil ho pocit hnusu vůči sobě samému. Zíral na krev a po zádech mu přejel záchvěv strachu. Nechce zemřít. Pokusil se vstát, ale nohy ho neunesly a tak spadl na zkrvavený koberec. Pocítil bolest v hlavě. Nechce zemřít! Chtěl by toho tolik změnit. Bolest se mu z hlavy rozšiřovala do celého těla. Škubla s ním obrovská křeč. Svíjel se na koberci. "Prosím, ať někdo přijde.." Nikdo nepřišel.